Teď budete pozorovat nejzajímavější objekt vesmíru - člověka. V čem vás asi pozorovaná osoba předčí?" ptá se svěží pětapadesátník ve fialové košili s šedou vestičkou svých osmi posluchačů. Čtyři ženy a čtyři muži od 28 do 50 let se rozesazují proti sobě do čtveřic a nechají se po dobu jedné minuty „unášet fantazií". Zato lektor je po většinu času k nezastavení. Tu cituje Cicerona, tu fyzikální zákony a matematické rovnice a do toho chrlí příklady ze života, kterými své teorie podporuje. „Pan Emoce zpracovává informace rychleji než pan Rozum," vypráví; vzápětí na tabuli kreslí hlavu a poté, co podává výklad o mozkovém laloku, pomocí grafu s názvem „Co tvoří koncentraci" sestávajícího z V (vůle), E+ (kladné emoce), E- (záporné emoce) a N (návyk), vysvětluje, jaké chyby lidé dělají při učení cizího jazyka. Netradiční „představení" má úspěch. „Už jsem byla na spoustě různých kurzů, třeba emotion managmentu, ale nedá se to srovnat - tenhle probíhá hravou a zábavnou formou, ale přitom sofistikovanou," pochvaluje si v učebně na pražském Senovážném náměstí osmadvacetiletá manažerka call centra Andrea Hálová, jež dorazila se svou kolegyní z Českých Budějovic, aby se zlepšila především v řízení lidí a lépe si dovedla zorganizovat čas.

Onen zábavný a neúnavný učitel se jmenuje David Gruber a jeho kurzy „technik duševní práce" prošlo víc než deset tisíc lidí - mezi nimi vědci, rektoři, lékaři, celebrity i manažeři včetně tří známých miliardářů. Mimoto napsal 56 knih, jichž se prodalo na milion výtisků, a v Česku proslavil takzvané rychločtení. Už víc než pětadvacet let se snaží učit lidi zvládat třeba negativní emoce, zlepšovat paměť a studovat „několikanásobně rychleji než průměr při dosahování špičkové kvality". Na rozdíl od stovek jiných lektorů na to jde ale zcela originálně a své metody má patentovány ochrannými známkami.

Kam se poděly ty dráty?

David Gruber ale zdaleka není jen nejúspěšnějším a zároveň služebně nejstarším lektorem těchto čím dál populárnějších sebezdokonolovacích kurzů v Česku. Jeho ambice jsou mnohem vyšší - dal si totiž jeden odvážný cíl. Z Čechů chce udělat renesanční vzdělance a překopat nudné školní osnovy. Když mi po skončení celodenního kurzu v blízké kavárně stejně neúnavně své metody vysvětluje a líčí svůj životní příběh, je to asi stejné, jako by se spojil Jan Amos Komenský s jiným českým velikánem. „To, co dělám reálně, vymysleli fiktivně, ale velmi inteligentně matematik a fyzik Ladislav Smoljak a češtinář a dějepisář Zdeněk Svěrák," říká a objednává si pivo. „Vymysleli hrdinu, který, ačkoli neskutečný, má v jedné hlavě exaktno i humanitno a dokáže poradit ,Antone Pavloviči Čechove, co to píšete? Dvě sestry? A není to málo?‘, ale i Marconimu ve fyzice ,Kam se poděly ty dráty? Co takhle bez drátu zkusit přenos?‘. Je to sice legrace, ale kdyby se spolupráce vzájemně vzdálených disciplín všeobecně vyučovala, tak jsme mnohem dále."

Sám jde rozhodně příkladem a svou průkopnickou misi vzal opravdu vážně. Číst uměl už ve třech letech, ve čtyřech napsal tiskacími písmeny pohádku a hned nato i počítal. Na druhém stupni pak začal objíždět různé celostátní matematické a fyzikální olympiády, ale se svými básněmi se účastnil i literárních soutěží a „během osmi let udělal chybu v diktátu či písemce jen čtyřikrát". Na soutěžích pochopil, že matematici a fyzici nevědí nic o literatuře a češtináři se zase děsí rovnic. „Tak jsem to spojil, jako desetibojař. Člověk sice někdy váhá, jestli se v naší rovnostářské společnosti nemá za to často až nelidské vzdělávací úsilí stydět, ale bral jsem to jako každý sportovec vrcholově. Jágr když trénoval, tak chtěl být hvězda. Zátopek taky. Já jsem toho chtěl dosáhnout ve vzdělanosti." V dalších předmětech to chodilo tak, že „asi dvakrát za rok opravil učitel mě, dvakrát za rok já jeho". Mladému premiantovi nešla pouze hudební výchova a nikdy nehrál na hudební nástroj, což jej občas trochu zamrzelo.

Více informací: http://www.lidovky.cz/jara-cimrman-zije-0ey-/ln_noviny.asp?c=A091127_100006_ln_noviny_sko&klic=234379&mes=091127_1