Přímé jednání s daňovým subjektem | 1. VOX a.s. – školení, kurzy, semináře

Spory ohledně přímého jednání s daňovým subjektem

§ 25 (2) Zastupování zástupcem nevylučuje, aby správce daně v případech, kdy je osobní účast zastoupeného nezbytná, jednal se zastoupeným přímo, nebo aby ho vyzval k vykonání některých úkonů. Zastoupený je povinen výzvě správce daně vyhovět. O tomto jednání nebo výzvě správce daně bezodkladně vyrozumí zástupce.

Daňový subjekt, pokud to uzná za vhodné, se může nechat v daňovém řízení zastoupit. Povinností správce daně je v takovémto případě jednat nadále nikoliv s daňovým subjektem, ale s jeho zástupcem, zmocněncem. Správci daně ovšem někdy jednají raději s daňovým subjektem, který se neorientuje v daňovém řízení, nežli s jeho zástupcem, např. daňovým poradcem.

Mezi takovéto postupy patří např. telefonáty daňovému subjektu, při kterých se zjišťují jednotlivé informace a o kterých se sepíše úřední záznam, předvolání daňového subjektu k podání vysvětlení, anebo zahájení daňové kontroly přímo s daňovým subjektem v případech, kdy to není nezbytné. To, že přitom je přitom daňový subjekt často zkrácen na svých právech, je zřejmé. Správci daně, resp. úřední osoby, jednající jejich jménem, by si proto měli důkladně prostudovat tento rozsudek Nejvyššího správního soudu:

  • Výjimka, na základě níž správce daně může podle ust. § 10 odst. 4 zákona o správě daní a poplatků požadovat po daňovém subjektu osobní aktivitu, se podle dikce tohoto ustanovení týká „nutných případů“. Tento pojem je nutno vykládat v souladu s logikou daňového řízení, zejména s pravidly rozložení důkazního břemene, jak bylo již výše zmíněno. „Nutným případem“ nemůže být nikdy sama o sobě okolnost, že správce daně chce či považuje za potřebné, vhodné nebo rozumné, aby mu daňový subjekt sdělil nějaké informace a že – nahlíženo hledisky vhodnosti a hospodárnosti – se takový způsob zjištění rozhodných skutkových otázek jeví být účelný. Tím by totiž bylo daňovému subjektu uloženo sdělovat správci daně informace i proti své vůli, tj. uložena povinnost ve vlastní věci vypovídat. Něco takového je v právním státě založeném na autonomii jednotlivce nepředstavitelné. Daňový subjekt musí mít právo informace správci daně poskytnout, avšak nemůže mít takovou povinnost. Negativní důsledky neposkytnutí se v jeho právní sféře mohou projevit toliko v rovině unesení, resp. neunesení, důkazního břemene. Naopak ale lze po daňovém subjektu požadovat, aby osobně poskytl součinnost zejména ve vztahu k informacím či nosičům informací, tj. věcem, zejména listinám, ale i jiným materiálním důkazům, které má správce daně právo si opatřit i bez souhlasu daňového subjektu. Správce daně tak například může po daňovém subjektu požadovat osobní součinnost např. při otevření trezoru, v němž jsou uloženy listiny, které má správce daně právo zajistit při místním šetření či daňové kontrole, je-li otevření možné jen osobním jednáním daňového subjektu, např. kvůli zabezpečení snímačem otisků prstů či oční rohovky apod. Součinnost v situacích, kdy není ve výše uvedeném smyslu nezbytně nutné jednání konkrétní fyzické osoby, která je daňovým subjektem nebo statutárním orgánem či členem statutárního orgánu daňového subjektu, je sice daňový subjekt povinen poskytnout (např. povinnosti podle § 15 odst. 3 věty druhé či odst. 5 zákona o správě daní a poplatků), ovšem nikoli osobně, nýbrž jakýmkoli účinným způsobem, tedy i prostřednictvím svého zástupce, zaměstnance či jiné osoby jednající v zájmu, se svolením či na pokyn daňového subjektu. Lze proto shrnout, že okruh situací, na něž se vztahuje ust. § 10 odst. 4 zákona o správě daní a poplatků, je nanejvýš úzký a rozhodně do něj nespadá požadavek, aby se daňový subjekt osobně účastnil ústního jednání jen proto, že tento způsob komunikace se správci daně jeví být nepraktičtější a nejefektivnější s ohledem na povahu podnikatelské činnosti daňového subjektu, z níž se generují jeho zdanitelné příjmy. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2010, čj. 7 Aps 2/2010 – 51, www.nssoud.cz.

Stejně jako je tomu v případě doručování, kde podle § 41 odst. 1 daňového řádu má-li osoba, které je písemnost doručována, zástupce, doručují se písemnosti pouze tomuto zástupci, a to v rozsahu jeho oprávnění k zastupování, měl by správce daně ústně jednat rovněž s tímto zástupcem, s řídkými výjimkami podle citovaného rozsudku. Opak je někdy pravdou a takovýto postup následně vede ke sporům, řešeným i u soudů. Urychlení řízení a jeho zjednodušení za pomoci nezákonných postupů správce daně, tak vede k jeho následnému prodloužení a prodražení. Názorným příkladem může být třeba kauza, kterou řešil Nejvyšší správní soud v souvislosti s pochybením správce daně při projednání zprávy o daňové kontrole.

*    Netřeba v této souvislosti připomínat ani to, co již ve vzájemném konsensu konstatovali krajský soud a žalovaný, tedy, že správce daně vskutku pochybil, když se dne 26. 3. 2010 dostavil do sídla stěžovatele za účelem projednání zprávy o výsledku daňové kontroly DPZČ a se stěžovatelem také tuto zprávu projednal; s ohledem na platnou plnou moc mezi stěžovatelem a jeho daňovým poradcem, která pokrývala rovněž daňové řízení o DPZČ, měl jednat nikoli přímo se stěžovatelem, ale s jeho zástupcem. Jakkoli není pochyb o nevhodnosti projednávání záležitostí daňového subjektu před jeho zákazníky či obchodními partnery, nedospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že bylo na místě hovořit o porušení povinnosti mlčenlivosti, která má navíc dopad do právní sféry daňového subjektu. Ostatně, stěžovatel se o žádném takovém zásahu do svých veřejných subjektivních práv v konkrétní rovině nezmiňuje. Nejvyšší správní soud se s krajským soudem a žalovaným současně ztotožňuje i v tom, že zmíněné pochybení bylo následně napraveno tím, že správce daně vstoupil do jednání s daňovým poradcem, kterému zaslal nejprve „koncept zprávy o daňové kontrole“ a posléze také, využívaje možnosti stanovené v § 16 odst. 8 věta poslední ZSDP, samotnou zprávu o daňové kontrole DPZČ zaslal poštou. Tímto okamžikem byla zpráva o daňové kontrole projednána.
Rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 2 Afs 77/2013 – 69 ze dne 2. října 2015, www.nssoud.cz

Kontakt
1. VOX a.s., Senovážné náměstí 978/23, 110 00 Praha 1,
telefon: 226 539 670, 777 741 777, e-mail: vox@vox-kurzy.cz
Rychlá navigace
Zobrazit mobilní verzi
Všechna práva vyhrazena 1. VOX a.s.