Povinnost sepsat protokol | 1. VOX a.s. – školení, kurzy, semináře

Spory ohledně povinnosti sepsat protokol

§ 60 (1) O ústních podáních a jednáních při správě daní sepíše správce daně protokol.

V ust. § 60 odst. 1 ZSDP stanoví, že o ústním jednání při správě daní sepíše správce daně protokol. Tedy ne již pouze v daňovém řízení, ale při správě daní, což je širší pojem, když do ní spadají i úkony a postupy konané mimo vlastní daňové řízení (např. řízení ohledně námitky podjatosti).
Tato zákonná dikce je ka¬tegorická a vyplývá z ní na jedné straně povinnost pověřené úřední osoby, aby tak učinil, a na druhé straně právo daňového subjektu na to, aby tak učinil. Protokol je totiž nutno považovat za veřejnou listinu ve smyslu § 94 zákona, u kterého se uplatňuje presumpce pravdivosti a jako takový je proto důležitým důkazním prostředkem ohledně úkonů v daňovém řízení. V praxi platí, že pokud pracovník správce daně považuje jednání za důležité, protokol o něm sepíše. Na první pohled jde o jednoznačné ustanovení, ohledně kterého nemohou být spory.
Striktní naplnění uvedeného pravidla ovšem není v praxi možné. Pokud by o každém ústním jednání pracovníci správců daně sepisovali protokol, moc by těchto jednání asi neuskutečnili. Zajímavý právní názor v této věci, pokud jde o ústní jednání v průběhu daňové kontroly, zaujal opakovaně Nejvyšší správní soud. Nezpochybnil povinnost správců daně sepsat o každém ústním jednání protokol, ovšem současně vyložil, co vlastně je oním ústním jednáním v průběhu této kontroly.

  • Daňový řád tak nedává správci daně žádný prostor pro uvážení, zdali protokol o ústním jednání sepíše, případně zda vyhoví žádosti daňového subjektu o vyhotovení protokolu, nýbrž obligatorně zakotvuje jeho povinnost vždy protokol sepsat. Městský soud se proto nemýlil v konstatování, že tato povinnost se týká všech ústních jednání, k nimž dojde v průběhu daňového řízení a je nutné přisvědčit tomu, že tento nedostatek by nemohl být zhojen ani tím, že daňový subjekt o jeho sepsání nepožádal. Přestože zákon přisuzuje protokolu o ústním jednání význam již jen tím, že jej považuje za veřejnou listinu a stanoví jeho obligatorní náležitosti, nedefinuje sám termín ústní jednání. Nejvyšší správní soud již dříve judikoval (rozsudek ze dne 23. 12. 2005, čj. 4 Afs 32/2004–94, www.nssoud.cz), že je třeba odlišit ústní jednání „od jednotlivých úkonů správce daně v průběhu daňové kontroly, které nemusí být současně ústním jednáním. … Ústním jednáním se totiž především rozumí možnost osobního vyjádření účastníka řízení k podkladům pro rozhodnutí. Samotnou kontrolní činnost však nelze považovat za ústní jednání. Sepisování protokolů o každém úkonu kontrolní činnosti by správce daně neúměrně zatěžovalo a zdržovalo …“. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2007, čj. 8 Afs 36/2005-79, www.nssoud.cz.


Dalším předmětem sporů představují případy, kdy sepsání protokolu požaduje daňový subjekt a úřední osoba to odmítá. Důvody mohou být dva. Buď se jedná o jednání, o kterém se ve smyslu výše citovaného judikátu protokol sepisovat nemusí, anebo jde o nikoliv řídký případ, kdy sepisování protokolů nepatří mezi oblíbené literární aktivity dotyčné úřední osoby. V takovém případě daňovému subjektu nezbývá, než aby se pokusil domoci se sepsání protokolu u nadřízené úřední osoby. Zkušenosti, pokud se subjekt nechá odbýt, jsou veskrze negativní. Už jsem se sešel např. s případem, kdy bylo dohodnuto a nezaprotokolováno, že bude povoleno prodloužení lhůty pro předložení dokladů na výzvu správce daně k zahájení vytýkacího řízení, aby následně předložené doklady nebyly vzaty v potaz pro uplynutí lhůty.

Kontakt
1. VOX a.s., Senovážné náměstí 978/23, 110 00 Praha 1,
telefon: 226 539 670, 777 741 777, e-mail: vox@vox-kurzy.cz
Rychlá navigace
Zobrazit mobilní verzi
Všechna práva vyhrazena 1. VOX a.s.