Nahrávání ústního jednání | 1. VOX a.s. – školení, kurzy, semináře

Spory ohledně nahrávání ústního jednání

§ 60 (2) Správce daně může pořídit o úkonech, o kterých se podle zákona pořizuje protokol, obrazový nebo zvukový záznam, který je přílohou protokolu; o této skutečnosti předem uvědomí osoby, které se tohoto úkonu účastní.

Za celou dobu účinnosti ZSDP byly diskuse o tom, zda může jedna či druhá strana daňového řízení pořizovat zvukový záznam ústního jednání. Zatímco na straně správce daně to bylo z důvodu ústavní zásady obecně povolovací byl tento postup vyloučen, protože nebyl v zákoně povolen (viz čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle které státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví), u daňových subjektů a zejména u jejich zástupců jasno nebylo. Ve smyslu ústavní zásady obecně dovolovací (viz čl. 2 odst. 3 Listiny) totiž sice platí, že každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá, ale § 12 odst. 1 občanského zákoníku k ochraně osobnosti stanoví, že zvukové záznamy týkající se fyzické osoby nebo jejích projevů osobní povahy smějí být pořízeny nebo použity jen s jejím svolením. Jasno v této věci přinesla až judikatura Nejvyššího správního soudu.

  • Ohledně možnosti pořízení zvukového záznamu z ústního jednání před správcem daně Nejvyšší správní soud odkazuje na rozsudek ze dne 31. 3. 2010, č. j. 5 As 37/2009 - 94, publikovaný pod č. 2097/2010 Sb. NSS, www.nssoud.cz, v němž ve vztahu ke správnímu řízení bylo uvedeno, že „účastník řízení má právo realizovat svá procesní práva a oprávněné zájmy a správní orgán je povinen umožnit účastníkům řízení uplatňovat v rámci výkonu veřejné správy jejich práva a oprávněné zájmy, které jim garantuje zákon.Pořizování zvukových záznamů ústního jednání není správním řádem nijak upraveno ani ve vztahu ke správnímu orgánu, ani ve vztahu k účastníkům řízení či jiným zúčastněným osobám. To však neznamená, že neexistuje-li pozitivní právní úprava, je takové jednání účastníka řízení bez dalšího nepřípustné, respektive zakázáno. “ Citovaný rozsudek vztahující se ke správnímu řízení lze jistě aplikovat i na řízení daňové. Zákon o správě daní a poplatků neupravoval pořizování zvukových záznamů z ústního jednání, to však neznamenalo, že lze daňovému subjektu bez dalšího bránit v pořízení takového záznamu. Podle čl. 2 odst. 4 Ústavy totiž každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit to, co zákon neukládá. Jestliže zákon nezakazuje účastníku daňového řízení pořídit si zvukový záznam o průběhu ústního jednání, nelze bez dalšího vycházet z toho, že trvání na pořízení zvukového záznamu představuje důvod pro ukončení jednání. Nesouhlas pracovnic správce daně s pořizováním zvukového záznamu nemůže být bez dalšího důvodem pro zabránění daňovému subjektu v jeho právu zvukový záznam pořídit.
    Podle judikatury civilních soudů totiž „[o]sobní povahu (…) zpravidla nemají projevy, ke kterým dochází při výkonu povolání, při obchodní či veřejné činnosti“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2005, sp. zn. 30 Cdo 64/2004, www.nsoud.cz); pro pořizování zvukových záznamů ústního jednání v daňovém řízení tedy není nutný souhlas finančního orgánu, který řízení vede (resp. jeho zaměstnanců). Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2011, čj. 1 Afs 1/2011 – 82, www.nssoud.cz.


Situace za účinnosti ZSDP byla tedy taková, že zatímco správce daně možnost pořizování záznamů neměl, daňový subjekt ji měl. Daňový řád přinesl v tomto směru průlom. Umožnil v § 60 odst. 2 i správci daně, aby pořídil z ústního jednání obrazový nebo zvukový záznam.

Pokud tedy daňový subjekt či obecně osoba zúčastněná na správě daní dospěje k závěru, že vzhledem ke způsobu jednání úředních osob je nahrávání ústního jednání na místě, doporučuji, aby požádala o nahrávání jednání těmito úředními osobami ve smyslu § 60 odst. 2 daňového řádu. Pokud se jí dostane odpovědi, že nemají zájem nahrávat, nebo že na to nejsou technicky vybaveni, může tato osoba prohlásit, že tedy nahrávku pořídí sama. Úřední osoby nemají žádnou legální možnost jí v tom zabránit.

Dále platí, že správce daně nemůže pořizovat předmětné nahrávky za jiných okolností, nežli jak stanoví § 60 odst. 2 daňového řádu. Ve smyslu ústavní zásady obecně povolovací totiž může vykonávat státní moc jenom v případech, v mezích a způsobem, který stanoví zákon. Pro správce daně tedy platí opačná zásada, nežli pro daňové subjekty, které mohou konat všemi způsoby, které zákon nezakazuje.

  • V českém právním řádu neexistuje žádný právní základ pro utajené pořizování audiovizuálních nahrávek orgány veřejné moci pro účely správního řízení, pokud tyto zasahují do „soukromého života“ fyzických osob. Takovýmto základem v žádném případě nemůže být § 51 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, podle něhož k provedení důkazů lze užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy. Protože neexistuje žádný právní základ pro výkon pravomoci pořizovat v utajení audiovizuální či obdobné záznamy zasahující do soukromého života fyzických osob, činí to nevyhnutelně eventuální pořizování obdobných nahrávek náchylným ke svévolnému zásahu. Důkaz audiovizuální nahrávkou dané jízdy vozidlem stěžovatele byl proto pořízen v rozporu se zákonem.
Rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 1 Afs 60/2009-119 ze dne 5. 11. 2009, www.nssoud.cz.
Kontakt
1. VOX a.s., Senovážné náměstí 978/23, 110 00 Praha 1,
telefon: 226 539 670, 777 741 777, e-mail: vox@vox-kurzy.cz
Rychlá navigace
Zobrazit mobilní verzi
Všechna práva vyhrazena 1. VOX a.s.