Doručování písemností správcem daně | 1. VOX a.s. – školení, kurzy, semináře

Spory ohledně doručování písemností správce daně

§ 39 (1) Správce daně doručuje písemnost

             a) při ústním jednání nebo při jiném úkonu, nebo

b) elektronicky. 

      (2) Není-li možné doručit písemnost podle odstavce 1, doručí ji správce daně prostřednictvím  zásilky doručované

             a) provozovatelem poštovních služeb,

b) úřední osobou pověřenou doručováním, nebo

c) jiným orgánem, o němž to stanoví zákon.

V § 101 daňový řád stanoví, že rozhodnutí vydané správcem daně se oznamuje všem jeho příjemcům a vůči příjemci je rozhodnutí účinné okamžikem jeho oznámení. Tímto oznámením rozhodnutí se pro účely tohoto zákona rozumí doručení rozhodnutí nebo jiný zaprotokolovaný způsob seznámení příjemce s obsahem rozhodnutí. S účinností pak daňový řád spojuje právní moc a vykonatelnost rozhodnutí. Jinými slovy, rozhodnutí, které nebylo osobě zúčastněné na správě daní oznámeno, tj. zpravidla doručeno, nemůže nikdy nabýt právní moci, ani nemůže být vykonatelné.

Daňový řád věnuje otázkám doručování rozhodnutí správce daně celou hlavu III., tj. § 39 až § 51. Celá tato obsáhlá pasáž věnovaná doručování se ale zdá být téměř nadbytečná ve světle judikatury Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu. Většina sporů ohledně toho, zda bylo rozhodnutí doručeno ve smyslu této právní úpravy, je totiž bezpředmětná. Jestliže adresát písemnost jednou převzal, potom není důležité, zda při jejím doručování postupoval správce daně podle zákona a nebo ne.

*        Nejvyšší správní soud již v cit. rozsudku čj. 1 Afs 148/2008 – 73, jak správně uvádí krajský soud, zdůraznil, že řádné doručení písemností v praxi znamená, že se písemnost zašle nebo odevzdá tomu, komu je určena, a že existuje důkaz o tom, že daná osoba písemnost převzala. Důvodem existence právní úpravy doručení je jistě mimo jiné i potřeba zabezpečit, aby si doručující správní orgány či soudy mohly být jisty, že se písemnost dostala do rukou adresáta. Je-li totiž adresát s obsahem písemnosti obeznámen, potom otázka, zda bylo doručení vykonáno předepsaným způsobem, nemá význam. Nedodržení formy tedy samo o sobě neznamená, že se doručení musí vždy zopakovat. Rozhodující je, zda se daná písemnost dostala do rukou adresáta.

[13] Pro ilustraci lze dodat, že ke stejnému výsledku se přiklonil i správní řád (zákon č. 500/2004 Sb.), který v § 19 (v obecných společných pravidlech pro doručování ve správním řízení) normuje, že písemného dokladu o doručení či dodání písemnosti není třeba, je-li z postupu účastníka řízení (adresáta) zjevné, že mu bylo doručeno. Obdobné pravidlo, upřednostňující reálné doručení před formálními pochybeními, má i daňový řád (§ 51 odst. 3). Ústavnost takovéhoto závěru nezpochybnil ani Ústavní soud, který uzavřel, že podstatné je, že i přes formálně nesprávný postup se písemnost dostane do rukou adresáta, který se s ní tudíž může seznámit a zvolit další procesní postup (srov. např. usnesení ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3807/11).

Rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 1 Ans 7/2012 – 43 ze dne 29. srpna 2012, www.nssoud.cz.

 *    [19] K pravomocnému doměření těchto daní tak podle § 103 odst. 1 ve spojení s § 264 odst. 1 daňového řádu došlo až dne 25. 1. 2013, ve kterém byla zástupci žalobkyně advokátovi Mgr. Davidu Neveselému doručena zamítavá rozhodnutí o odvolání, jak správně uvedl městský soud. Není přitom rozhodné, že tato rozhodnutí zástupci žalobkyně odeslal Finanční úřad pro hlavní město Prahu jako právní nástupce správce daně prvního stupně, a nikoliv právní nástupce odvolacího orgánu. Rovněž není podstatné, že rozhodnutí o odvolání byla zástupci žalobkyně doručena v rozporu s § 39 odst. 1 písm. b) a § 42 daňového řádu prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, a nikoliv elektronicky do datové schránky. Nerespektování zákonem stanovených pravidel pro doručování totiž nemůže mít vliv na účinnost takového doručení, pokud adresát písemnost převzal a mohl se s jejím obsahem fakticky seznámit (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2009, č. j. 1 Afs 148/2008 - 73, ze dne 16. 12. 2010, č. j. 1 As 90/2010 - 95, a ze dne 29. 6. 2011, č. j. 8 As 31/2011 - 88).
Rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 4 Afs 105/2014 – 38 ze dne 7. 8. 2014, www.nssoud.cz

*    [14] Bez ohledu na jednotlivé okolnosti doručování napadeného rozhodnutí je třeba zdůraznit (jak to učinil už krajský soud), že smysl doručování byl naplněn, protože stěžovatelka se s obsahem napadeného rozhodnutí seznámila a v zákonné lhůtě proti němu podala žalobu. Není tedy zřejmé, jak by mohla být údajně nesprávným doručováním zkrácena na právech.
Rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 10 Afs 25/2015 – 75 ze dne 26. listopadu 2015, www.nssoud.cz

§ 42 Osobě, která má zpřístupněnu datovou schránku, se doručuje elektronicky podle jiného právního předpisu5).

Tímto „jiným právním předpisem“ je zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. . Jak výše uvedeno (rozsudek 4 Afs 105/2014 – 101 ze dne 15. října 2015), nesplnění této zákonné písemnosti nemusí vůbec nic znamenat. Zde jsou spory zejména ohledně běhu lhůt v případě elektronického doručení.

*        Nejvyšší správní soud na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že na počítání lhůty podle § 17 odst. 4 zákona o elektronických úkonech  a autorizované konverzi dokumentů se nevztahuje pravidlo pro počítání času uvedené v § 33 odst. 3 daňového řádu. Nepřihlásí-li se do datové schránky osoba, která má  s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu, ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové schránky, považuje se tento dokument za doručený  posledním dnem této lhůty, a to i v případě, že připadne konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek.

Lze jen, nad rámec uvedeného, podotknout, že fikce doručení předpokládá, že si adresát písemnost v úložní lhůtě mohl vyzvednout, avšak zaviněně tak neučinil. V případě, že z vážného důvodu nemohl bez svého zavinění uloženou písemnost ve stanovené lhůtě vyzvednout, může za podmínek § 48 daňového řádu požádat o vyslovení neúčinnosti doručení (srov. k tomu rozsudek ze dne 10. 2. 2010, č.  j. 1 As 2/2010 - 80, příst. na www.nssoud.cz).  Skutečnost, že si pro dočasnou nepřítomnost nebo z jiného vážného důvodu nemohl bez svého zavinění uloženou písemnost vyzvednout, musí adresát prokázat. Při uznání důvodnosti podané žádosti, ať už správcem daně v prvním stupni, nebo odvolacím orgánem, nastává fikce doručení ke dni oznámení rozhodnutí o neúčinnosti rozhodnutí.
Rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 5 Afs 76/2012 – 28 ze dne 16. 5. 2013 , www.nssoud.cz.

Kontakt
1. VOX a.s., Senovážné náměstí 978/23, 110 00 Praha 1,
telefon: 226 539 670, 777 741 777, e-mail: vox@vox-kurzy.cz
Rychlá navigace
Zobrazit mobilní verzi
Všechna práva vyhrazena 1. VOX a.s.